Co dělá člověk, když si poprvé založí blog?

Jistě, každý z nás, si jednou poprvé založil blog. Ale jak je to doopravdy? Všichni jsme začínali jako cute slečinky, ne? Kdo ne, tak se omlouvám, ale většinou je to tak. Pokud máte pocit, že jsou ty cute slečinky nedospělé, tak z jedné strany ano, z druhé ne.

Mé narozeniny v pondělí

Ach ano, zítra mám narozeniny. A budou velkolepé... ani ne. Místo dortu zákusky a dárky... ani nevím, spíše ne. O prázdninách jsem totiž dostala mobil a želvu taky nevím, jestli dostanu, protože prý "potom". To známe. Určitě ji nedostanu nikdy. Už s tím mám zkušenosti. třeba jsem si přála rybičky, obyčejné rybičky a prosila jsem mamku pět let a stejně je nemám. I když akvárium stojí hodně, přece není problém to koupit.
Někdy prostě myslím, že jsem smutná. jsem osamělá, kamarády nemám, rodina nic moc a co z toho vzejde? Nic. No ale doufám, že ty narozeniny nebudou zas tak hrozné.

Někdy mám chuť se na všechno vykašlat

Vážně. Prostě se cítím pod psa. Nevím, jestli je to již pubertou, ale myslím, že dvanáctiletá holka - na to je ještě čas, že? Doufám, teda. No, nejraději Abych si zalezla někde pod strom a vykašlala se na školu, na povinnosti, prostě na všechno a chtěla bych si ode všeho odpočinout. Ale to by asi nešlo, že? Jak by taky jo, vždyť mám teprve dvanáct a na moje sny ještě není ve světě místo.
A pokud mají, ráda bych je splnila. Aspoň jednou, jedinkrát, bych chtěla být doopravdy šťastná. Každý si říká, ta má hezký to, ta se dobře učí, ta se má, má dobrý život... ale skutečnost je trošililinku jiná. Mám dobrá život, to ano, ale něco mi chybí. Nějaká maličkost, to nejmenší na světě.
Ale přesně nevím, co.

Mám já jedno přání...

To první přání, které bych si přála úplně hodně, super mega bombově, to vám tady zveřejňovat nebudu, protože je to trochu divné. A to druhé je - chci být spisovatelkou! Ano. Už je to tak. Právě proto jsem si založila autorský blog, abych mohla psát a psát až do skonání světa. Poznala, co je to psaní, co je to literatura a líbí se mi to. Právě teď třeba chci napsat jeden román a půjčila jsem si k tomu knihu z knihovny - Jak napsat bestseller a je to super knížka. i když pro dospělé, já chci být prostě spisovatelkou a chci, a chci, a chci. A nikdo mi v tom nezabrání. Ale fantazie mi v tom může zabránit. Když nebudu mít ani námět, ani nápad, prostě nic, bude to všechno hrozně prázdné a nudné. Ale když budu mít dobrý nápad a všechno super, bude to ten nejunikátnější román, ze všech dob! A bude a bude! Doufám.
Už zase pochybuji, vidíte to? já jsem prostě nikdy ničemu doopravdy nevěřila. Vždy byla nějaká pochybnost, nějaké "ale", chci to změnit. Chci být plná optimismu a napětí a spisovatelství mi v tom jen pomůže! Alespoň doufám. Zase.
No nic, konec, šmitec. Už jsem se dopsala.

Ano, zase posuzuji autorské a blogísařQé blogy

Dostala jsem se do divné nálady. Všechno mě štve a tak jsem chtěla naspat další článek o UFU jménem BlogísařQa.
Pokud vás napadne plno dalších důvodů, proč nebýt blogísařQ, spojte se s mým agentem... ne, dělám si legraci. Spojte se se mnou.

Tak budu Lyra!

A je to! Jsem oficiálně Lyra. Ukončuji anketu a jsem Lyra. Ještě teď to jdu oznámit mým oblíbeným blogům. Konkrétně *Ji a bude to. tyto ultrakrátké technické články jsou velmi krátké a možná vám budu připadat, že už nejsem taková, jaká jsem dřív bývala, ale jsem pořád stejná. Jen mám jinou přezdívku, jiný blog a než se tady otrkám, bude to nějaký čas trvat. Doufám, ale, že jsem neztratila vaši přízeň.

A nakonec kandidáti?

A nakonec kandidáti na přezdívky: Luna, Lyra, Laura, Sella, Jeslly, Mandy, Amanda, Candyna, Salámka, Kyka, Pal, Rafka... tyto přezdívky mě napadly jako první a je jen na vás, jaká to bude. Pokud budete chtít pro nějakou hlasovat, podívejte se do ankety, ano? Můžete mi to i napsat do komentářů. Doufám, že tato technická chybka se nakonec vyřeší...

Přezdívky, přezdívky, a jaké?

Ano, asi jste uhodli, na co teď právě myslím. Přezdívka, to je jediné, čeho se mi nedostává. Potřebuji vymyslet nějakou originální přezdívku, aby se hodila k blogu, ke mně a k mé osobnosti. Už nechci Mrs., Sl., apod.
Chtěla bych něco jedinečného, a když si lidé řeknou: ,,Hm... tahle přezdívka _____ je fakt originální." Tak to bych byla ráda. Moc ráda. Ale chtěla bych i přezdívku, která by se líbila i mě. Já vím, to je snad jasné, že?
Přemýšlela jsem nad tím už déle a přezdívku Dryáda jsem třeba nikdy nechtěla. jen jsem plácla to, co se mě zrovna napadlo. Tak by bylo nejlepší, kdybych se jmenovala Bezejmenná, jenomže tak se jmenuje už i jiná blogerka a to by bylo hodně neoriginální. Co třeba Bezhlavá? Já vím, blbost. Chtěla bych něco právě jako Ponořená, co má jedna blogerka, nebo Bezejmenná. Ale zároveň nechci ztratit originalitu. A když se řekne ______, tak si lidé zase řeknou: ,,Jej, to nemůžou mít jiné přezdívky?"
A to já nechci. Chci prostě něco, co se bude líbit a co se bude hlavně líbit mě. Pokud budete mít nějaké návrhy, určitě mi řekněte.
Možná, že přezdívku budu mít nakonec od vás!

Nic je něco, nebo nic?

Já vím, je to divné, ale prostě tomu nemůžu přijít na kloub. Já jsem strašně přemýšlivá a přemýšlela jsem i nad tím, co je nekonečno, a kolik to vlastně je. Jsem prostě exot. No, a pomůžete mi to vyřešit?
Nic je něco a zároveň nic, když je to nic. A nic má barvu průhlednou, protože jde o to, kam se zrovna díváte. No, můžete mít jakoukoliv barvu, ale nic se jinak také nazývá temnota, nebo černota a černota, už podle názvu je černá, takže by to mělo být černé, ale nic, je třeba i něco, ale černota je něco úplně jiného. Černota je to, že vidíme něco černě, ne jako pesimisticky, ale, že jsme třeba slepí, nebo jsme omdleli. A když je nic průhledné, tak je to něco, ale když se to nazývá nic, tak to přece je nic, nemám pravdu?
Řešila jsem to se spolužákem a prostě mi to pořád a pořád vrtá hlavou. Co si o tom myslíte vy? je nic něco, nebo nic. A nebo to může být nic i něco!
Jupí, možná jsem na to kápla. Je to to samé, jen nic je nic a zároveň něco.
Páni... konečně už od toho mám pokoj! A díky, za pomoc, i když možná nevíte s čím, tak jste mi pomohli s vyřešením. Bez odpovědi na mou otázku bych nemohla jen tak v klidu spát.

Vítr a vichřice

No, tak mé první dílo uveřejněné na tomto blogu. Minulé dílo, které mám na minulém blogu je o něco kratší. trochu jsem to vylepšila. Nemohla jsem se dívat na ten nedodělaný konec!

Úvodní řeč

Možná jste znali můj původní blog, ano, měl 1 rok. Bohužel, už mě blog.cz omrzel a po vyzkoušení blogspot jsem se vydala na tuto cestu. Snad se vám i tento bude líbit. Zamýšlím s ním, že bude lepší, než ten předchozí, snad. No, jsem ráda, že jsem ho založila. Na blogspot přešlo už mnoho uživatelů blog.cz, tak možná, že se tu povede i mě.

Děkuji