Někdy mám chuť se na všechno vykašlat

Vážně. Prostě se cítím pod psa. Nevím, jestli je to již pubertou, ale myslím, že dvanáctiletá holka - na to je ještě čas, že? Doufám, teda. No, nejraději Abych si zalezla někde pod strom a vykašlala se na školu, na povinnosti, prostě na všechno a chtěla bych si ode všeho odpočinout. Ale to by asi nešlo, že? Jak by taky jo, vždyť mám teprve dvanáct a na moje sny ještě není ve světě místo.
A pokud mají, ráda bych je splnila. Aspoň jednou, jedinkrát, bych chtěla být doopravdy šťastná. Každý si říká, ta má hezký to, ta se dobře učí, ta se má, má dobrý život... ale skutečnost je trošililinku jiná. Mám dobrá život, to ano, ale něco mi chybí. Nějaká maličkost, to nejmenší na světě.
Ale přesně nevím, co.