Haló, najděte si mne!

To stěhování mi dlouho nevydrželo... a tak se vracím zpět na blog.cz!
Ale adresa zůstane tajemstvím!
Lindo, dej sem do komentářů e-mail, nebo nějak tak a já ti napíši adresu...... Ahoj, zase příště!

Co dělá člověk, když si poprvé založí blog?

Jistě, každý z nás, si jednou poprvé založil blog. Ale jak je to doopravdy? Všichni jsme začínali jako cute slečinky, ne? Kdo ne, tak se omlouvám, ale většinou je to tak. Pokud máte pocit, že jsou ty cute slečinky nedospělé, tak z jedné strany ano, z druhé ne.

Mé narozeniny v pondělí

Ach ano, zítra mám narozeniny. A budou velkolepé... ani ne. Místo dortu zákusky a dárky... ani nevím, spíše ne. O prázdninách jsem totiž dostala mobil a želvu taky nevím, jestli dostanu, protože prý "potom". To známe. Určitě ji nedostanu nikdy. Už s tím mám zkušenosti. třeba jsem si přála rybičky, obyčejné rybičky a prosila jsem mamku pět let a stejně je nemám. I když akvárium stojí hodně, přece není problém to koupit.
Někdy prostě myslím, že jsem smutná. jsem osamělá, kamarády nemám, rodina nic moc a co z toho vzejde? Nic. No ale doufám, že ty narozeniny nebudou zas tak hrozné.

Někdy mám chuť se na všechno vykašlat

Vážně. Prostě se cítím pod psa. Nevím, jestli je to již pubertou, ale myslím, že dvanáctiletá holka - na to je ještě čas, že? Doufám, teda. No, nejraději Abych si zalezla někde pod strom a vykašlala se na školu, na povinnosti, prostě na všechno a chtěla bych si ode všeho odpočinout. Ale to by asi nešlo, že? Jak by taky jo, vždyť mám teprve dvanáct a na moje sny ještě není ve světě místo.
A pokud mají, ráda bych je splnila. Aspoň jednou, jedinkrát, bych chtěla být doopravdy šťastná. Každý si říká, ta má hezký to, ta se dobře učí, ta se má, má dobrý život... ale skutečnost je trošililinku jiná. Mám dobrá život, to ano, ale něco mi chybí. Nějaká maličkost, to nejmenší na světě.
Ale přesně nevím, co.

Mám já jedno přání...

To první přání, které bych si přála úplně hodně, super mega bombově, to vám tady zveřejňovat nebudu, protože je to trochu divné. A to druhé je - chci být spisovatelkou! Ano. Už je to tak. Právě proto jsem si založila autorský blog, abych mohla psát a psát až do skonání světa. Poznala, co je to psaní, co je to literatura a líbí se mi to. Právě teď třeba chci napsat jeden román a půjčila jsem si k tomu knihu z knihovny - Jak napsat bestseller a je to super knížka. i když pro dospělé, já chci být prostě spisovatelkou a chci, a chci, a chci. A nikdo mi v tom nezabrání. Ale fantazie mi v tom může zabránit. Když nebudu mít ani námět, ani nápad, prostě nic, bude to všechno hrozně prázdné a nudné. Ale když budu mít dobrý nápad a všechno super, bude to ten nejunikátnější román, ze všech dob! A bude a bude! Doufám.
Už zase pochybuji, vidíte to? já jsem prostě nikdy ničemu doopravdy nevěřila. Vždy byla nějaká pochybnost, nějaké "ale", chci to změnit. Chci být plná optimismu a napětí a spisovatelství mi v tom jen pomůže! Alespoň doufám. Zase.
No nic, konec, šmitec. Už jsem se dopsala.

Ano, zase posuzuji autorské a blogísařQé blogy

Dostala jsem se do divné nálady. Všechno mě štve a tak jsem chtěla naspat další článek o UFU jménem BlogísařQa.
Pokud vás napadne plno dalších důvodů, proč nebýt blogísařQ, spojte se s mým agentem... ne, dělám si legraci. Spojte se se mnou.

Tak budu Lyra!

A je to! Jsem oficiálně Lyra. Ukončuji anketu a jsem Lyra. Ještě teď to jdu oznámit mým oblíbeným blogům. Konkrétně *Ji a bude to. tyto ultrakrátké technické články jsou velmi krátké a možná vám budu připadat, že už nejsem taková, jaká jsem dřív bývala, ale jsem pořád stejná. Jen mám jinou přezdívku, jiný blog a než se tady otrkám, bude to nějaký čas trvat. Doufám, ale, že jsem neztratila vaši přízeň.